Československá lidová armáda

Československá lidová armáda (ČSLA) byla od roku 1954-1990 ozbrojenou vojenskou silou tehdejší Československé republiky, přičemž byla také součástí Varšavských vojsk. Složky ČSLA  se dělily na tři kategorie - pozemní vojsko, vojenské letectvo a vojska protivzdušné obrany státu.

Pozemní vojsko ČSLA

Jednalo se o nejpočetnější složku armády, kde sloužilo přibližně 201 000 vojáků v aktivní službě, přičemž se dělilo na dva okruhy a to na východní a západní. Pod Západní okruh spadala 1. armáda s velitelstvím v Příbrami s jednou tankovou divizí a třemi motostřeleckými divizemi a 4. armáda v Písku se dvěma tankovými divizemi a dvěma motostřeleckými divizemi. Východní vojenský okruh na Slovensku tvořily dvě tankové divize s velitelstvím v Trenčíně. Dalších pět divizí s tzv. uloženou technikou bylo připraveno k personálnímu naplnění mobilizovanými zálohami do 48 hodin od vyhlášení mobilizace, celková válečná síla ČSLA tedy v případě vypuknutí války činila 15 vševojskových divizí.

Vojenské letectvo

Síly vzdušné obrany a protivzdušné obrany ČSLA slavily jako den vzniku 17. září 1944. K tomuto datu odletěl na slovenskou půdu na pomoc Slovenskému národnímu povstání ze SSSR 1. československý samostatný stíhací letecký pluk. Z něj později vyrostla 1. československá smíšená letecká divize, která operačně působila v závěru 2. světové války v sovětském letectvu.

Československé letectvo bylo plně vybaveno nadzvukovými stíhačkami, útočnými vrtulníky, systémy protivzdušné obrany a elektronickým sledovacím zařízením.

Vojska protivzdušné obrany státu

Vojska protivzdušné obrany státu (PVOS) byla tvořena protiletadlovými raketovými útvary, útvary stíhacího letectva, radiotechnickými a speciálními útvary.

Zbraně ČSLA v období 1954-1990

Pistole vz.52

Pistole vzor 52 byla přijata do výzbroje tehdejší Československé armády v květnu 1952. Pracuje na principu využití zpětného rázu při výstřelu, závěr je uzamčený dvěma do strany posuvnými válečky. K odemčení dojde díky krátkému zákluzu hlavně při výstřelu, kdy válečky vyjdou ze záběru s vybráními v těle závěru a ten pak pokračuje setrvačností vzad. Při pohybu závěru vzad dochází k výhozu vystřelené nábojnice a natažení kohoutu, při pohybu vpřed je ze zásobníku podán nový náboj a na konci doběhu závěru je tento opět uzamčen. Po vystřelení posledního náboje je závěr zachycen v zadní poloze. Předsuvná pružina je navlečena na hlavni. Pistole má úderníkovou pojistku, ovládanou spoušťovou pákou. Díky tomu je také vybavena vypouštěním kohoutu, které se provádí posunutím křidélka manuální pojistky nad polohu zajištěno. Záchytka zásobníku je umístěna na spodku rukojeti, vedle se nachází očko pro připojení závěsné šňůry. Mířidla pevná. Povrchová úprava fosfátováním. Pistole vzor 52 byly vyráběny ve České zbrojovce Strakonice v letech 1952 - 1954.

Pistole vz.82

Pistole vz.82 je osobní zbraň určená k obraně a boji do vzdálenosti 50m. Vyznačuje se jednoduchou konstrukcí a snadnou ovladatelností pravou i levou rukou. Jedná se o samonabíjecí zbraň s pevnou hlavní a dynamickým závěrem. Úderník se zápalníkem je nezajištěného typu. Proti nežádoucímu výstřelu nabité pistole při napnutém kohoutku zajišťuje pistoli pojistka, kterou lze ovládat z obou stran. Po vystřelení posledního náboje je závěr zachycen v zadní poloze.

Samopal vz.61

Univerzální ruční zbraň jednotlivce, určená k plnění zvláštních úkolů. Ze samopalu lze střílet jednotlivými ranami nebo dávkami (malými nebo velkými). Samopal je při střelbě možno držet jednou rukou jako pistoli, nebo oběma rukama a eventuálně využít ramenní opěrku. Samopal vz. 61 je také znám pod označení Škorpion. Byli jím vyzbrojení specialisté, jako např. radisté u výsadkových jednotek nebo velitelé. Funkce samopalu vz. 61 je založena na využití zpětného rázu na neuzamčený závěr. Závěr se před výstřelem nachází v přední poloze. K jeho natažení 2 hmatníky na stranách pouzdra závěru. Bicí ústrojí je kohoutkové. V rukojeti zbraně se nachází zpomalovač kadence. Páčka přeřaďovače/pojistky se nachází na levé straně těla samopalu. Hledí má dvě polohy – 75 a 150 m.

Samopal vz.58

7,62 mm samopal vz. 58 je zbraň jednotlivce, určená k ničení živé síly nepřítele střelbou, bodákem i pažbou. Dále ji lze použít ke střelbě na vzdušné a padákové výsadky, popř. na nepancéřované cíle. Palbu je možné vést jednotlivými ranami i dávkami. Účinná dálka střelby na pozemní cíle je do 600 m. Samopal vz. 58 pracuje na principu odběru prachových plynů z hlavně, závěr je uzamčený nesenou výkyvnou závorou. Po posledním výstřelu je závěr zachycen v zadní poloze, v této poloze je možno plnit zásobníky náboji z nábojových pásků. Zásobníky lze též plnit po jednom náboji. Páčka přeřaďovače/pojistky je umístěna na pravé straně pouzdra závěru. Samopaly byly zpočátku vybavovány pažbením z bukového dřeva, později se začala používat hmota podobná dřevotřísce.

Samopal vz.24 a 26

Samopal vz.24 a 26 je lehká automatická zbraň, určená pro boj zblízka. Palbu lze vést jednotlivými ranami nebo dávkami. Samopal 24 je opatřen pevnou dřevěnou pažbou a byl určen pro pěchotu; samopal 26 má sklopnou ramenní opěrku a byly jím vybaveny speciální jednotky. Do výzbroje Československé armády byl zaveden v roce 1951. Samopal má dynamický neuzamčený závěr, část závěru obklopuje hlaveň. Hlaveň je vyjímatelná (přední část závěru tvoří demontážní klíč pro povolení převlečné matice). Zásobník je umístěný v pažbičce. Přepínač způsobu střelby je umístěn ve spoušťovém mechanismu (je ovládán stiskem spouště). Jedna pojistka se nachází v lučíku a blokuje pohyb spouště, další pojistku tvoří výkyvná napínací páka, která v přední poloze závěru zapadá do vybrání v pouzdře závěru a blokuje pohyb závěru a tím i neúmyslný výstřel např. při seskoku vojáka z techniky. Na pravém boku předpažbí se nachází plnička zásobníků, umožňující plnění zásobníku náboji z pásků. Rozborka zbraně pro čištění se provádí bez použití nářadí.

Univerzální kulomet vz.59

UK vz. 59 je plně automatická zbraň, využívající impulsů prachových plynů odebíraných z hlavně. Na mechanismu odběru plynů je místěn dvoupolohový regulátor.  Uzamčený závěr je vypouštěn ze zadní polohy, iniciace úderníku je zajištěna po doražení nosiče závorníku na jeho konec. Uzamykací závora se pohybuje ve vertikální rovině. Odemčení je zajištěno nosičem závorníku, spojenému s pístem. Nábojový pás je otevřený, náboje jsou „vylupovány“ při pohybu závorníku směrem dopředu a rovnou zasunovány do nábojové komory. Prázdné nábojnice jsou vyhazovány dolů, přes odklopné víčko, ovládané spouští. Napínání závěru se děje pomocí pažbičky (spušťadla). Výměna hlavně se děje pomocí vykývnutí otevřeného víka podávacího mechanismu doprava.

Zdroj: wikipedia cz a www.csla.cz